Test: Chrysler 300C Touring

Item: Chrysler 300C Touring
Rating: 4.7

Menežeris
3. 3.
Minut čtení: 6

Chrysler 300C je jednou z prvních amerik, která se oficiálně prodávala u nás. Měla to být odpověď na německou manažerskou trojici. Třístovka měla premiéru v roce 2004 a vydržela ve výrobě do roku 2010. Nebudu vám lhát, pro třístovku jsem měl vždycky slabost. V dnešní recenzi si povíme, jaký tenhle Chrysler vlastně je.

Kouzlo retra...

Třístovka působí hrozně majestátně. Přijde mi, že vůbec nezestárla. Nemůžu uvěřit tomu, že 300C mělo premiéru před dvaceti lety. Retro-hranatý design, který nakreslil Ralph Gilles, působí pořád svěžím dojmem. Mnout testovaný kousek pochází z roku 2007. Jedná se o praktičtější karosářskou variantu – touring. Přiznám se, že sedan je mému srdci o něco blíže než kombík.

Bentley pro chudý?

Přední část vozu vzdáleně připomíná anglické luxusní limuzíny. Hranaté přídi doslova dominuje velká chromová maska a na ni navazující obří světlomety. Mimochodem jsou to xenony. Čumák se nese v duchu jednoduchosti a elegance. Jenom mě mrzí, že můj kousek je stříbrný. Jelikož pořádně nevyniknou chromové doplňky.

Při pohledu z boku zase vyniknou samotné rozměry auta. Chrysler 300C je pořádný kus auta. Na délku tento kombík měří 5015 mm. Z toho rozvor náprav činí 3050 mm. Na výšku pak 300C měří 1475 mm. Rozměry vozu jsou velmi impozantní. Jinak tomu není ani u šířky. Zde se bavíme o hodnotě 1880 mm. Bez zrcátek! Testovaný kousek obouvá originální papuče o průměru osmnácti palců. Zadní partie jsou naopak velmi strohé. Dost to zachraňuje mohutný zadní nárazník se dvěma koncovkami výfuku.

Specifický zavazadelník.

Když už jsme u zadní části vozu, tak zde je jedna velká zajímavost. Víko zavazadlového prostoru, nebo chcete-li páté dveře, se otevírají s kusem střechy. Když nepočítám sesterský Dodge Magnum, tak jsem to u žádného dalšího auta neviděl. Jinak samotný zavazadelník v základu pojme nějakých 630 litrů batožiny. Jestli je to moc, nebo málo, nechám na vás.

Chrysler 300C CRD Touring zavazadlový prostor.

Největší slabina je uvnitř...

Po otevření mohutných dveří vás přivítá typický americký interiér. Je tu spousta plastu a imitace dřeva, což je na jednu stranu trochu škoda. Chrysler 300C měl ambice bojovat s německou manažerskou supertrojicí. Konkrétně měl být alternativou pro vozy jako Audi A6, Mercedes třídy E nebo BMW řady 5. Bohužel Američané to vzali po svém. Interiér nepůsobí tak majestátně a elegantně jako exteriér.

Odhazuji předsudky stranou a usedám za obrovský elektricky nastavitelný dřevěno-kožený volant. Látková sedadla nemají žádné boční vedení. Jsou to spíš gauče. Ono je úplně jedno, kde sedíte. Každé sedadlo je velmi příjemný a pohodlný gauč. Nemluvě o tom prostoru. Interiér 300C nabídne strašně moc místa v každém směru. Mnohem víc než u německých konkurentů. Mimochodem přední sedadla jsou elektricky nastavitelná.

Mnou zkoušený kousek je v takové, řekněme rozumné výbavě. Najdeme zde palubní počítač, automatickou dvouzónovou klimatizaci, tempomat, multifunkční volant, zadní parkovací senzory nebo prémiové audio od firmy Boston. Prostě vše, co člověk potřebuje k běžnému životu.

Chrysler 🤝 Mercedes-Benz

Nadešel čas probudit k životu motor. Sešlapuji brzdový pedál a otáčím klíčkem v zapalování. Záhy se zpod přední kapoty ozve známý chrochtavý klapot. Chrysler 300C, který mám na recenzi, pohání přeplňovaný třílitrový šestiválec od Mercedesu. Jedná se o motor s interním označením OM642. Chrochták nabídne 218 koní a 510 Nm. Tohle všechno zpracovává automatická pětistupňová převodovka taktéž od Mercedesu. Poháněna jsou kola zadní nápravy. Z pohledu dynamiky to zní nějak takto: Z nuly na stovku se naftová třístovka dostane za necelých osm sekund a maximální rychlost je 227 km/h. Takhle to nezní špatně. Ovšem 300C Touring 3.0 CRD váží 1945 kg.

300C stojí na platformě LX. Na stejné platformě byla postavena auta jako Dodge Magnum nebo Charger. Na zkrácené verzi této platformy vznikl i novodobý Challenger. V případě Chrysleru je tu jedno specifikum. Podvozek kombinuje prvky z Mercedesu třídy S a třídy E. Konkrétně se bavíme o modelech W211 a W220. Dost keců.

Pojďme společně zjistit, jak se tahle americko-německá haraburda chová v praxi.

Vyrážím na plavbu!

Vyšlapuji pedál ruční brzdy, hned nato brzdový pedál a přesouvám páku voliče automatické převodovky do režimu D. Pomalu přidávám plyn a vyrážím na cestu. Hned během prvních metrů si všímám, že Chrysler 300C je příjemný na řízení. Auto je velmi vyklidněné. Během jízdy přes město si všímám, jaký klid panuje na palubě. Nikde nic nevrže, auto je dobře odhlučněné. Navíc se mi tu sedí strašně příjemně. Přesně něco takového bych od auta tohoto typu očekával. Řízení je přeposilované, dostává se ke mně pramálo zpětné vazby od kol, ale nějak mi to nevadí. Třístovka není sportovní náčiní. Ani jím nemá být. Auto mi svým chováním připomíná loď. Hezky se to pohupuje po asfaltu. Tohle je hrozně fajn.

Jediné, na co si člověk musí zvyknout, je velmi specifická ergonomie. Z auta je díky nízkým oknům horší výhled. Volant je obrovský, je to víc kormidlo než volant. Zato velmi dobře padne do rukou. Stěrače a směrovky se ovládají pomocí jedné páčky umístěné vlevo pod volantem. Naštěstí je to jenom o zvyku.

Komfortwagen z USA.

Chrysler 300C miluje dálnice. Není žádným tajemstvím, že třístovka byla stvořena pro hltání dálničních kilometrů. Stejně jako u mojí A6 C5 Limousine je vše podřízeno komfortu. Mnoha lidem tohle nesedne, ale pokud máte rádi velká pohodlná auta, 300C je určitě zajímavá volba. Podvozek krásně žehlí nerovnosti, jenom si tak pluje po asfaltu. Navíc je v autě příjemné ticho. Automatická převodovka řadí hladce. Většinu času ani nevím, že tu je. Co se týká výkonu, přijde mi dostatečný. V přímce to jede celkem hezky. Jenom je potřeba hlídat si rychlost. Chrysler 300C dost rychlost maskuje. Při jízdě po dálnici mám pocit, že jedu 130, ale když se podívám na tachometr, mám tam 160 km/h.

Pokud je něco, co Chrysler 300C nesnáší, tak je to dynamická jízda. Jet rychle rovně mu nevadí, ale řezat s tím zatáčky fakt není dobrý nápad. Vzal jsem třístovku na svou oblíbenou okresku a hned po první zákrutě mi auto dalo dost jasně najevo, že k tomuhle stvořeno nebylo. V dynamickém tempu je Chrysler velmi těžkopádný. Když pominu obrovské náklony karoserie, tak je tu i celkem slabý brzdný účinek. Teda takhle, auto při běžné jízdě brzdí dobře, ale pár ostřejších sešlápnutí a mají dost. Za sucha se s tím dá jet svižněji. Horší je to za mokra. Nikdy nevíte, co auto udělá když to přeženete. Jednou to jde bokem. Podruhé to jde zase po čumáku ven ze zatáčky.

Svéhlavá převodovka.

Převodovka, jak už jsem zmínil, pochází od Mercedesu. Jedná se o takzvaný 5G-Tronic, automatickou měničovou převodovku z dílny ZF. Tato převodovka má i manuální režim. Každopádně ten dělá všechno pro to, abyste ho nepoužívali. Řadí se tu pohybem páky automatu do stran. Je to trochu nelogické řešení, ale budiž. Trvá mu zhruba dvě vteřiny, než zareaguje na váš povel. Jindy zase přeřadí hned. Někdy si zařadí rychlost sám. Jediné využití manuálního režimu vidím při podřazování během sjezdu z dálnice. Je to docela škoda, uvítal bych například pádla pod volantem. Zajímavé je, že v automatickém režimu se převodovka chová příjemně. Řadí hezky plynule bez velkých prodlev.

Jak je na tom spotřeba?

Je mi jasné, že spoustu z vás zajímá, jak je na tom naftová třístovka se spotřebou. Pokud se budete plahočit po městě, počítejte s nějakými 10–12 litry. Mimo město počítejte s nějakými devíti. Dálka se dá jet i za osm. Po ujetí mého testovacího okruhu mi palubní počítač ukázal 9,5 l/100 km. Ještě dodám, že nádrž má objem 72 litrů.

Chrysler 300C CRD Touring průměrná spotřeba

Pojďme to nějak uzavřít...

Chrysler 300C Touring s třílitrovou naftou na mě udělal velmi pozitivní dojem. Je to příjemné auto na každý den. Hrozně rychle jsme se skamarádili. Třístovka je autem, které si na nic nehraje. Buď ji milujete, nebo nenávidíte. Má velmi komfortní podvozek, útulný a prostorný interiér. Chrysler 300C spatřil světlo světa před dvaceti lety a dodnes vypadá dobře. Dokonce i dnes se za ním lidé pořád otáčejí.

Samozřejmě, není to dokonalé auto. Má své chyby. Nemá rád zatáčky. Preferuje poklidnou plavbu před řezáním zatáček. Tudíž nenabídne takřka žádnou zábavu. Interiér nepůsobí tak elegantně jako exteriér. Je tu spousta lacině vypadajícího plastu. Dřevodekor je pouhá imitace dřeva, což autu ubírá body.

V konečném důsledku se jedná o kus spolehlivé techniky. Osobně bych si naftové provedení nekoupil, ale chápu, když někdo zvolí tuhle motorizaci. Já bych šel cestou jménem HEMI. Chrysler 300C se dnes dá pořídit za opravdu hezké peníze. Při koupi bych si dal pozor na rez. Třístovka umí dost reznout i na důležitých místech. Naftový třílitr jako takový patří k těm nejspolehlivějším motorům z nabídky. Jsou tu jistá úskalí v podobě klasických nemocí naftových motorů. Jen pozor, drtivá většina ojetých 300C má za sebou opravdu velký nájezd.

Závěrem bych chtěl poděkovat majiteli za projevenou důvěru a chtěl bych mu touto cestou popřát spoustu ujetých kilometrů bez problémů.

Veké díky také patří mému partnerovi, Car Wash Center Makro.

Díky myčce u Makra bylo testované auto bylo čisté!