Test: Toyota ProAce EV

Ahoj, vítejte u další recenze. Dnes vás vezmu společně do práce. Jeden z mých kolegů si vzal volno a já se nabídl, že ho zastoupím. Z jednoho prostého důvodu. Máme v práci nový vůz - elektrickou Toyotu ProAce. S elektromobilem nemám příliš mnoho zkušeností, takže bych to chtěl napravit. Oblékněte si montérky a reflexní prvky, jdeme makat.

Toyota?

Mnou zkoušená Toyota ProAce EV pochází z roku 2025. Jedná se o provedení long, tedy verzi s delším nákladovým prostorem. Ovšem můžete se také setkat s označením L2 H1. Máte pocit, že jste něco takového už viděli? V tom případě vás asi nepřekvapí, že jde o přeznačkovanou dodávku z koncernu PSA.

Po vzhledové stránce je to úplně normální dodávka, což je pro mě osobně velké plus. ProAce si na nic nehraje. Žádné přehnané sci-fi nebo jiná exotická moderna. Co se týká samotného designu, tak zde je to hodně neutrální. Aspoň v mých očích. Můj kousek je navíc v takové typické pracovní konfiguraci. Máme tu základní bílé lakování, halogenové světlomety a plecháče o průměru šestnácti palců. Zkrátka Toyota ProAce nenadchne, ale ani neurazí.

Co vlastně znamená L2 H1?

Jak už jsem zmínil výše, je to verze s delším nákladovým prostorem a standardní výškou. Konkrétně tahle bílá škatule má na délku 5331 mm, na šířku 1924 mm. Samotná výška činí 1955 mm a rozvor náprav dosahuje hodnoty 3275 mm. Co se týká nákladového prostoru, tak ten pojme náklad o rozloze 6,6 m³ a hmotnosti až 900 kg. Čísla to jsou zajímavá, ale jak je tomu v praxi? Pojďme to spolu zjistit.

Pracant na baterky...

Poté, co jsem vytáhl Toyotu ze zásuvky a naložil do nákladového prostoru zboží, přišel čas nastartovat. Teda spíš probudit elektromotor k životu. Velmi mě překvapilo startování. Je zde klasická spínací skříňka. Tudíž stačí strčit klíček do zapalování, sešlápnout brzdový pedál a otočit klíček ve spínačce. Během chvilky je Toyota ProAce EV připravena k jízdě.

Pod přední kapotou mám elektromotor o výkonu 100 kW a 260 Nm. Veškerý výkon putuje na kola přední nápravy. Z pohledu dynamiky to zní nějak takto: sprint na stovku zabere 13 vteřin a maximální rychlost je omezena na 137 km/h. Mnou testovaná dodávka disponuje baterií o kapacitě 75 kWh. Mimochodem, to je ta větší z nabídky, což by mělo stačit na 330 km. Aby toho nebylo málo, elektrická Toyota ProAce sama o sobě váží 2500 kg. Zatím žádná sláva, ale třeba to v praxi bude jinak.

Prostá kabina...

Interiér elektrické Toyoty ProAce působí velmi jednoduše a spartánsky. Vzhledem k tomu, že se jedná o firemní dodávku, je zde jen to nejnutnější. Jsou tu tři sedačky s látkovým potahem. Každé sedadlo je manuálně nastavitelné. Před sebou mám zvláštně tvarovaný multifunkční volant s pádly. Hned za ním je virtuální přístrojový štít o úhlopříčce 10 palců. Zobrazení je velmi prosté a jednoduché, ve finále to není nic špatného. Je tu možnost přizpůsobení. Můžete si vybrat několik variant, které vám bude displej zobrazovat.

Hned vedle digitálních budíků je displej infotainmentu. Má prakticky totožné rozměry, jen s tím rozdílem, že tento displej je dotykový. Kromě klasického rádia tu máme Android Auto/Apple CarPlay a nastavení asistentů. Těch je tu také jen pár. Můžete vypnout výstrahu ohledně rychlosti a asistenta jízdy v pruzích. Když už jsem nakousl výbavu... Dále se hodí zmínit adaptivní tempomat, čtení dopravních značek, automatické stěrače, dvouzónovou klimatizaci, dva reproduktory nebo například dva USB porty. Koneckonců je zde vše, co moderní člověk potřebuje.

Rozvoz začíná!

Sešlapuji brzdový pedál, na voliči jízdních režimů volím režim D a vyrážím na cestu. Během krátké chvilky se dostávám na dálnici. Dostat se na 130 km/h pro elektrický ProAce není žádný problém. Jenom si tak říkám, že bych od elektromotoru čekal trochu víc. Dálniční tempo není zrovna silnou stránkou tohoto elektromobilu. Navíc je zima, dva stupně pod nulou. Procenta z baterie mizí doslova před očima. Asi je na čase trochu zpomalit. Naštěstí se blíží sjezd z dálnice a já se blížím k první zastávce. Za prvních 13 km mi ubylo nějakých 10 % z baterie.

Dálnice jsou za trest!

Vyrážím na svou druhou zastávku. Bohužel trasa vede opět přes dálnici. Teď už vím, že nemá smysl jet maximální povolenou rychlostí. Nastavuji tempomat na 120 km/h, udělám si pohodlí a pustím si oblíbenou hudbu. Zatím to není žádný šlágr, ale musím uznat, že podvozek je celkem příjemný. Je nalazen hodně do příjemna. Vcelku komfortní, řekl bych. Spoustu menších nerovnostní hezky odfiltruje, ale pořád jsou dost slyšet.

Mimochodem doporučuji vypnout asistenci jízdy v pruzích. Auto místo aby vás udrželo v pruhu, tak s vámi hraje ping pong. Nic příjemného.

Když už chci někoho předjet, tak to musím pečlivě naplánovat. Při dosažení 137 km/h mě zastaví omezovač a od těch 120 do 137 km/h se tomu moc nechce. Nemluvě o tom, že při delší jízdě v maximální rychlosti vám to začne ubírat výkon topení. Takže jakmile se uvolní levý pruh, rychle do něj. Předjet kamion a hned zase zpátky do pravého. Naštěstí sjíždím z dálnice a vydávám se vstříc betonové džungli jménem Plzeň. Nastal čas vyzkoušet elektriku ve městě. Snad to bude příjemnější zážitek než dálnice.

Ve městě jako doma...

Jestli je Toyota ProAce někde cítí jako doma, tak je to město. Zde je Toyota velmi fajn. V městkých rychlostech umí být Toyka relativně živá a hbitá. Na místě druhé zastávky musím couvat. Navzdory rozměrům se s ní docela dobře manévruje. ProAce má velká zpětná zrcátka a je v nich dobře vidět. Musím uznat, že tohle mě velmi mile překvapilo.

Opouštím druhou pobočku a všímám si, že mám ještě nějakých 79 procent baterie. Nastěstí třetí pobočka je odtud osm kilometrů. Hlavně se jede přes město.

Během prodírání se městskou džunglí si všímám, že brzdy mají dost práce. Právě při brzdění je nejvíce cítit hmotnost. Dost je zachraňuje rekuperace. Zjednodušeně řečeno, brzdění motorem. No nic, je tu třetí zastávka a pak hurá zpátky na domovskou pobočku.

Při zaparkování u nás na firmě koukám na palubní počítač a baterie hlásí 64%. Takřa půlka baterie je fuč po prvních 60 kilometrech. Vzhledem k tomu, že mě čeká ještě jedno rozvozové kolečko, tak mám jisté obavy.

Režim POWER a ECO

V režimu POWER dostanete veškerý výkon, který má auto k dispozici. Pokud máte baterii nabitou nad 75 %, tak je to celkem důstojné svezení. Ovšem na nějaké závodění zapomeňte, pořád je tu 140 koní na krabici vážící dvě a půl tuny. V tomto režimu se velmi rychle vybíjí baterie. Já jsem tento režim využíval nejvíce na dálnici.

ECO pak dělá všechno pro to, aby snížil spotřebu elektřiny na minimum. Kromě toho, že vám omezí reakci na pedál akcelerátoru, tak vám ubírá i výkon topení, respektive klimatizace. Tenhle režim je dobrý, pokud máte slabou baterku a potřebujete nějak dojet zpět na nabíječku. Zde je dobré mít nastavenou maximální úroveň rekuperace. Pomáhá to zvýšit dojezd na jedno nabití.

Dojezd a nabíjení...

Výrobce udává, že Toyota ProAce Long EV s kapacitou baterie 75 kWh zvládne ujet 330 km. To je asi možné za ideálních podmínek, například na jaře. Co se týká mé zkušenosti, tak přes zimu je to někde kolem 250 km. Pak je tu spotřeba. ProAce v této konfiguraci by měl jezdit za nějakých 20–25 kWh/100 km. Realita je někde okolo 36–40 kWh na 100 km.

Nabít totálně vybitý ProAce zabere zhruba 8 hodin, pokud máte vlastní nabíjecí stanici. Otázkou je, jaké by to bylo na rychlonabíječce. Toyota ProAce EV podporuje nabíjení výkonem až 100 kW. Já jsem se k nabíječce vracel pravidelně s nějakými 50–60 procenty, takže mi stačily cca 4 hodinky.

Závěr?

Pojďme to nějak uzavřít. Elektrické provedení Toyoty ProAce je velmi zajímavým vozem, pokud rozvážíte zboží po městě, zrovna jako je tomu u nás ve firmě. Naše elektrická Toyota drtivou většinu času jezdí, takříkajíc, poloprázdná. Neumím si představit, že bych do toho naložil tunu a jel s tím někam dál. Co se dojezdu týká, tak v zimě se pohybujete v rozmezí 200-250 km na jedno nabití. Auto jako takové je pohodlné, jenom by zasloužilo více šťávy. Těch 100 kW, nebo chcete-li 140 koní, je velmi na hraně. Nemluvě o tom, co se děje když máte 70 a méně procent baterie.

No a pak je tu cena. Mnou testovaný kousek vychází na zhruba 1 500 000 Kč včetně DPH. To je cena pro běžného smrtelníka. Existují různé dotace, odpočet daně v případě podnikání apod. Ale pořád si říkám, že za ty peníze bych mohl získat něco mnohem zajímavějšího. Pokud se pletu, klidně mě opravte.

Každopádně to byla velmi zajímavá zkušenost. Mám za sebou takřka 1000 km a nemůžu s jistotou říct, že elektromobilita je správná cesta. Já i nadále zůstanu věrný klasickému spalovacímu motoru. Pokud se budeme bavit o dodávkách a jiných nákladních autech, tak zde mi pořád dává největší smysl naftový agregát, ať už z pohledu dynamiky, nebo dojezdu.

Hodnocení: 2.9/5.0

Pozitiva:

1) Vcelku přjemný podvozek.

2) Působí to jako normální dodávka.

3) Naučí vás plynulosti.

4) Dobrá manévrovatelnost.

5) Velký nákladový prostor.

Negativa:

1) Nízký dojezd v zimě.

2) Průměrná dynamika.

3) Průměrná audiosoustava.

4) Pořád je to dost drahé.

5) Nesnáší to dálnice.

6) Nutnost vlastní nabíjecí stanice.

7) Přecitilvělost asistentů.

Specifikace:

🚘 - Toyota ProAce EV

🔌 - 1x elektromotor

🔋 - 75 kWh

💪 - 100 kW, 260 Nm

⏳️ - 13,3s 👉 100 km/h

🕛 - Max. 137 km/h (el. omezeno)

Galerie: